Leden 2015

Pořád ještě si na vás pamatuju.

21. ledna 2015 v 17:20 | D. |  Diary
Hey, guys!

Dávno se neztotožňuji s tím, jak jsem se na blogu dřív prezentovala, a stejně bych se k němu pravděpodobně nevrátila. Už mě nebaví. Ale ráda bych ještě něco napsala, a tak nějak se asi rozloučila, protože "staří známí" spolublogeři mi hodněkrát udělali radost tím, co mi napsali, přivedli mě na nové myšlenky a nápady, zvedli mi náladu, když jsem to potřebovala, protože v takových chvílích jsem především psávala na blog.

Ten fb jsem si nakonec stejně nesmazala, aspoň ne svůj starý profil. Už po tom ani tak neprahnu…prostě jsem si odstranila lidi, které v "přátelích" nechci, odznačila se na většině fotek, vypnula si chat, a jde to. Ono nakonec o většině svých volnočasových aktivit se dozvídám právě přes pozvánky přes něj, a jsem ráda za možnost komunikace s těmi, s kým zrovna nemůžu mluvit osobně :) Takže kdyby někdo z vás chtěl zůstat se mnou v kontaktu a chtěl si mě přidat, prostě mi napište svůj fb do komentářů - já to pak smažu, tak žádný strach ;) (well, ten Jitčin si pamatuju, tak mi jen odsouhlas, jestli si tě mám přidávat nebo ne).


Ráda bych zmínila hlavní změny, ke kterým u mě během posledních pár měsíců došlo…

Pseudodredy teď nosívám vpletený do vlasů, momentálně takový fajn tyrkysovo černý, fakt se mi líbí. Taky už jsem se vykašlala na barvení vlasů. To jen tak na okraj, aby jste věděli, že nevypadám tak, jak si mě pravděpodobně představujete. Poznala jsem na různých akcích nové rozkošně divné lidi, které považuji za kolektiv, ve kterém se cítím vážně dobře a velmi ráda se mezi ně vracím, byla jsem na pár koncertech (Suicide Commando, XIII. století…), začala se věnovat shibari a podobnejm úchylárnám. Uh, bylo toho hrozně moc.

A dějí se mi fascinující věci.

Jako třeba že se mi sem tam něco i DAŘÍ. Na to jsem nebývala zvyklá.

Nějak mi nedělá problém dojít třeba někam sama, a začít se tam bavit s cizími lidmi (dobře, nemám tendenci zapřádat debaty se starými dámami při čekání na autobus, ale prostě když se chci odreagovat a jít někam sama, nenechám se odradit tím, že tam nikoho neznám, a raději tento nedostatek napravím). Ne, že bych byla extrovertnější - naopak, jen teď mezilidské vztahy pojímám jinak. A proč si pobyt v klubu nezpříjemnit debatou s někým, kdo má stejné zájmy, i když ho třeba už nikdy neuvidím?


Tohohle bych tak před rokem nebyla schopná. Bála jsem se mluvit s lidmi a tak celkově bylo moje sebevědomí na nule.


Budu ráda, když zjistím, že všichni mí dávní oblíbení blogeři jsou ještě aktivní, a tohle si přečtou, aby věděli, že jsem na ně nezapomněla, protože mi na tom z nějakého důvodu zkrátka záleží.

*o minutu později: fcuk, vypadá to, že aktivní zůstaly jen dvě *

Tak jako tak, mějte se hezky, loučím se :)


D.