"Továrna na smrt", říkala tomu polská průvodkyně

27. dubna 2014 v 20:19 | Dev. |  Diary
Ve čtvrtek jsme jeli ještě s jednou třídou do Osvětimi a Březinky.



V autobusu si vedle mě sedla holka z vyššího ročníku. Začaly jsme se bavit, dala mi pizza šneky, byla moc milá…a hrozně mi připomínala jednoho člověka - smíchem, gesty, stylem řeči. Skoro to až bolelo, vzhledem k tomu, koho.

Po několika hodinách jízdy jsme byli na místě.

Překvapilo mě, kolik tam bylo lidí - většinou skupinky znuděnejch studentů.

Vypadalo to tam jinak, než co znala z filmů - kde dřív bývalo bahno, dnes roste tráva, v okolí kvetou stromy, a samozřejmě své taky udělal fakt, že všichni, kdo tam přijedou, se můžou taky svobodně vrátit domů.

Prošly jsme bránou a postupně procházeli jednotlivé budovy.

Celý komplex působil jako samostatné, malé městečko, izolované od okolního světa, žijící si svým životem a podle svých pravidel. Dokonce tam byla i nemocnice. "Nemocnice".

Průvodkyně nám téměř dokonalou češtinou říkala statistiky mrtvých, prováděla nás mezi stěnami pokrytými zarámovanými obličeji vězňů, ukazovala dvůr, kde vězně stříleli.

Procházeli jsme kolem hromad nejrůznějších věcí, jejichž původní majitelé v táboře ve většině případů zahynuli. Například několik tun lidských vlasů, podepsané zabavené kufry, boty, mimo jiné i ty dětské, hromada brýlí, krémy na boty...bylo děsivé mít to všechno na dosah ruky, když si uvědomíte, že ti lidé si s sebou brali věci - oblečení, šperky a nádobí ve víře, že je ještě někdy budou potřebovat.

Dál plynová komora. Na stěnách bylo vidět rýhy, které tam před několika málo desítkami let zanechaly nehty umírajících lidí.

Potom jsme se přesunuli do Březinky, vzdálené tak pět minut jízdy autobusem.

Ukazovali nám místnosti, kde lidé spali. V domě o velikosti přibližně dvou standartních školních tříd bývalo víc jak 1000 lidí. Spali na několikapatrových pryčnách, na jedno patro široké prakticky jako běžná postel se jich muselo vejít 5, těm na zemi krysy ohryzávaly prsty, střechou na ně pršelo/sněžilo, zem pokrývalo bahno, a v těchto podmínkách navíc ještě ženy rodily děti. Několik tisíc se jich narodilo zdravých. Ale samozřejmě většinu zabili, přežilo jen pár desítek, narozených těsně před osvobozením.


Myslím, že by to každý měl vidět. A zamyslet se nad tím, jak jsou lidi zvrácení.

Není to tak, že nacisti jsou ti zlí, a my jsme ti normální, ti hodní.

Takovým esesákem se člověk nenarodil, ale stal, a předtím to byl stejný člověk, jako my.


Všichni jsme potencionální zrůdy.

Jen si tak říkám...může si člověk vůbec vybírat, jaký bude, a jakou cestou se bude jeho život ubírat? Anebo náš charakter utvářejí věci, které nás obklopují, lidé, kteří nás vychovají, a svět, ve kterém žijeme, aniž bychom měli možnost to nějak ovlivnit?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Evil Evil | Web | 27. dubna 2014 v 21:40 | Reagovat

je to hrozný.. byla jsem ve Flossenbürgu se školou a vzpamatovávala jsem se z toho celej vejkend.. promítli nám film.. v němčině s českýma titulkama.. všichni po skončení zkoprnělý.. a pak z promítací místnosti jsme vlezli přímo tam.. přímo do toho areálu tábora.. všechno to, co nám ukazovali v tom filmu, bylo na dosah a se mnou to málem seklo.. šílený.. zakazuju si návštěvu Terezína.. a že jsem ho měla v plánu.. prostě to nedávám..

2 Lana Donnalyn Lana Donnalyn | Web | 28. dubna 2014 v 18:51 | Reagovat

Toľko negativizmu v jednom príbehu. Ako, ja viem, má to byť smutné a náučné zároveň, ale podľa mňa je Továrňa na smrť teraz už len komercia.

3 Hidasta Hidasta | Web | 28. dubna 2014 v 20:37 | Reagovat

Tak to zní fakt hrozně... Pěknej důkaz toho, jak můžou bejt lidi odporný a k čemu  to až může dojít... Fakt dobrej článek.

Myslím, že si člověk může vybrat... ale většinou mu to dojde až tehdy, kdy je na změnu pozdě. Prostředí toho dělá hodně...

4 Sim Sim | Web | 29. dubna 2014 v 11:50 | Reagovat

Tohle je otřesný, ani bych snad neměla sílu tam vlézt... Jenom ta představa, co se tam dělo a že se to fakt dělo a že byli lidi, i když se jim snad ani lidi říkat nedá, bestie, co tohle podporovali, co tohle vymysleli a ještě jim dělali dobře vidět, jak ty lidi umírají... je to hrozný...
Člověk, když tam stojí, musí se cítit... já nevím, divně, asi bych tam vážně nevlezla..
Stačilo mi vidět povinně se školou film Lidice a myslela jsem, že z toho budu mít trauma do konce života.

5 Bony Bony | Web | 29. dubna 2014 v 18:09 | Reagovat

Taky jsem tam byla, bylo to rozhodně zajímavé. Jak jsme vcházeli dovnitř, tak jsme byli takový veselý dav, a jak jsme vyšli ven, tak jsme skoro ani nemluvili. Tehdy mě hrozně rozštílilo, když jsme se s průvodcem bavili o lidech, kteří popírají všechny ty hrůzy fašismu.

Bylo to tam strašně depresivní a smutné (tehdy ještě lilo jak z konce). Ale myslím si, že by to měl absolvovat každý.

6 Dev Dev | 29. dubna 2014 v 18:32 | Reagovat

[2]: Nemyslím, že je v tom komerce...i třeba válečné filmy nebo knížky nejsou rozhodně tak prodávané, jako jiné žánry, a psát je jen pro peníze prakticky nemá cenu :) A na samotném zpřístupnění Osvětimi veřejnosti se podíleli také nějací bývalí vězni - podle mě je to tedy především zásluha lidí, kteří nechtějí, aby se na podobné věci zapomnělo, a aby se ostatní poučili z historie a pokud možno nedovolili, ať se něco podobného opakuje :)

7 Evil Evil | Web | 30. dubna 2014 v 4:54 | Reagovat

a teď si představte,že jedna má bývalá kamarádka, co chodila na gympl (!!!), popírá holocaust a existenci koncentráků.. neukopli byste jí hlavu?

8 Matryoshka Matryoshka | Web | 10. května 2014 v 11:36 | Reagovat

That was deep. V Osvětimi jsem také byla, a je to tam vážně zrůdné. Bála jsem se tam jako prase a taky že jsem měla důvod...

9 Netty Netty | Web | 16. května 2014 v 14:18 | Reagovat

Znudění studenti? To až zabolelo. Já se tam chci tak moc podívat, nedovedu si představit, že by se někdo nudil.
Silné kafe a skvěle jsi to napsala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama