Jako obvykle.

16. ledna 2014 v 21:05 | Dev |  Diary
Párkrát jsem se dostala do situace, kterou bych s klidným svědomím ze svého života hned vyškrtla.

Nakonec jsem si řekla, že nemá cenu se tím zabývat, protože - dřív nebo později - na to stejně zapomenu. Za pět, deset, natož takových sto let nebudu mít ani páru, že se něco podobného událo. Tak proč to zapomínání tak odkládat, že.

Teď musím konstatovat, že je to jedna z největších blbostí, který jsem kdy vymyslela. A že jich bylo požehnaně.


Daleko důležitější, než na něco zapomenout, je, se s danou věcí nějakým způsobem vyrovnat.

Řečeno poeticky, ty věci mi stejně pořád straší v hlavě, bez ohledu na to, že na ně už nechci myslet. Jako duchové, strašidýlka, co jsou sice mrtvý, ale pořád se ještě sem tam zjeví, aby mě vyděsily.

Tedy, nepředstavujte si, že by můj život byl něco zas tak hárdkór. Vzato kolem a kolem to byla zatím vlastně pohodička.

Jde o blbosti. Třeba když na mě parta nějakých na pohled "inteligentních" slečen, které jsem ani neznala, něco pořvávala na ulici (zajímavý, že jenom tehdy, když jsem kolem nich šla sama. Když byl někdo se mnou, raději hezky držely hubu).
Jenže mi z nějakýho důvodu i podobný blbosti nedaly spát a pořád jsem si je musela přehrávat v hlavě, říkat si, co jsem měla odpovědět, místo toho, aby je ignorovala, co je k tomu vedlo, a tak pořád dokola. Když se mi někdo kvůli něčemu smál, když člověk, na kterým mi nevýslovně záleží dal přednost někomu jinýmu, když na mě matikář řval před celou třídou kvůli něčemu, za co jsem ani nemohla, a tak dál.


Jo, do podobné situace se dostal párkrát každý. Jenomže když to člověku cpou všichni kolem non stop, fakt to začne být trochu… na nervy lezoucí.

Taky jsem si všimla, že u lidí kolem sebe často jako první myslím na nepříjemné věci, co s nimi mám spojené. Až když se nad tím vědomě zamyslím, připomenu si, že pro mě udělali i něco hezkého.

A za to ne tak hezký jsem ráda. Naučilo mě to neuvěřitelně moc.

Pokaždé, když se vrátím domů, zpravidla na mě zpoza náhodného rohu vyskočí psi, začnou po mě skákat, vrtět ocasem, a lísat se.

Líbí se mi na nich, jak jim nezáleží na blbostech, jako lidem. Je jim jedno, co mám na sobě, co si myslím, s kým se bavím, prostě jsou rádi, že mě vidí.

Zajímalo by mě, jestli když je ignoruju, cítí se taky ublíženě a je jim to líto.

Jednou určitě vydám filozofickou knihu!! A budou ji kupovat nejrůznější psychiatrové, aby ji analyzovali, a vyzkoumali, jakým způsobem funguje můj mozek.

Což se jim ovšem nepodaří >:D

Well. Různě po ČR už sněží, mně se to zatím naštěstí vyhýbá. Přísahám, tohle je nejhezčí leden za poslední roky. Když ráno běžím na autobus, neházím držky na namrzlým chodníku, když jdu ven, můžu jít jen v tenkém kabátě, aniž by mi bylo zima, celý fb není zaspamovaný statusy o tom, že "Sněžííí!!!", a všechno ^^

Mimochodem, včera jsem dostala dvojku ze zkoušení z dějepisu. A ano, trvám na tom, že je to zpráva natolik důležitá, že ji sem musím napsat :D Možná i natolik, že by měla být zapsána do školní kroniky.

Učitelka dějepisu si zakládá na tom, že dává šílený otázky na dlouhé přemýšlení a povídání. Když má blbou náladu, stačí jí nějaké tři špatné odpovědi, hned dává pětku a je nasraná, jindy ji zase baví někoho před tabulí držet třeba dvacet minut, a dává lepší známky. A dobře, taky se moc neučím, a i když to chci pak dohnat, tak nějak nestíhám ze dne na den naučit se 30 stránek :D Myslím, že jsme byly obě dost překvapené z toho, že jsem nebyla úplně mimo jako jindy. Totiž, když nevím, co říct, většinou plácnu první slovo, co mě napadne. Což je zpravidla nějaká blbost. Tentokrát jsem se tedy náhodně strefovala více méně dobře :D

Pak jsem dostala dvojku z matiky. Matikář říkal, jak to byla hrozně složitá písemka, a že jsem to zvládla jen díky tomu, že mě donutil se přes víkend učit (což je mimochodem pravděpodobně pravda). Jeden by čekal, že se místo toho bude tvářit aspoň o něco přívětivěji. =.= Ale pozor, to, že já chápu matiku, je taky událost roku.

Když jsme u té školy, pokaždé, když jsme v podkroví v učebně francouzštiny, dívám se z okna, a občas to vážně stojí za to: šedivá obloha, proti ní holé větve stromů kousek od oken, na kterých posedávají havrani. Vydržela bych je sledovat dlouho. Jak se houpou na těch větvích, poskakují, rozhlíží se…:D Taky tam jednou byl datel :D Je fascinující, jak usilovně takový tvor dokáže tou svou malou hlavičkou mlátit do tvrdýho kmene stromu, a neutrpět u toho otřes mozku. A sýkorky tam občas bývají. Jsou rozkošné.

Minulý týden jsme byli s R. a L. venku. R. je velmi zajímavá osoba. Je mu 19, je to podobný konspirátor jako já, pracuje na záchranné stanici pro dravce a několik jich chová doma. Bydlí ve vedlejší vesnici, díky čemuž se vídáme celkem často. Například přes prázdniny jsme párkrát šli venčit Harrise...ha, povedlo se mi dokonce vyhrabat jednu jeho starou fotku! ^^


Většinou se jen tak procházíme po venku, povídáme si…tentokrát jsme si udělali menší výlet k nedaleké kapličce. Vede k ní zkroucený tunel tvořený spletenými větvemi stromů, který hlavně večer vypadal kouzelně.

Jeho brácha mi půjčil tři Assassins Creedy, jupí ^^ Ještě jsem doinstalovávala Witchera 2, aby nehrozilo, že bych se o víkendu náhodou nudila. Aby se mi to vešlo na disk, musela jsem s velkým sebezapřením přesunout většinu písniček na exterňák, a při tom objevila this:



Už ani pomalu nevím, jaké poklady tam mám ^^
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sim Sim | Web | 17. ledna 2014 v 9:55 | Reagovat

Tohle tak trochu znám, vždycky skoro pak ani nespím a přemýšlím, co jsem měla říct jinak, co jsem měla udělat jinak, co jsem udělala špatně, co jsem neudělala vůbec, člověk se pak v tom moc pitvá... Yeah, your mind is your worst enemy...
S těma psama.. :D já bych řekla, že jo, co mám tu nohu, tak spím u ségry v pokoji, protože nemůžu po žebříku vylézt  do svý postele u sebe v pokoji, a u mě v pokoji vždycky spí i náš pes se mou a teď už tam měsíc nebyl a když jsem za nim jednou přišla ho drbat, tak se sebral a furt ode mě utíkal, urážlivka jeden.. -_- :D takže oni jsou víc inteligentnější, než si kdo myslí...

Naše dějepisářka u zkoušení vždycky usíná, takovej otrávenej výraz, co u toho má. :D by se jede pos***..ehm.. zbláznil.. :D
gratuluji ti ke dvojce z dějáku a závidím ti dvojku z matiky.. :D co já bych za to dala, nakonec mám z tý čtvrtletky za tři. -_- :D

A pokud vydáš tu knížku, dej mi vědět, si to seženu.. :D :D

2 Vanska Vanska | E-mail | Web | 17. ledna 2014 v 22:27 | Reagovat

je lepší když člověku vrtá hlavou to, že mlčel, než když se musí vracet k něčemu, co řekl a už to bylo moc. mlčeti zlato.
"inteligentní slečny" se dají překousnout, horší to ale je s inteligentníma bandama cikáňat, který nezavřou ty svoje tlamičky ani když jdeš s někým, a jsou schopný za tebou jít až kdoví kam, jen aby mohli mít blbý kecy (osobně mám silnou averzi na řeči o vodnících a koupeli se sinicemi).

[jinak na hellfreaks jsem byla na nofetcupu v brně, ale na podzim měli taky dva koncerty v praze. do čech jezdí celkem často, pokud máš facebook, takna oficiálních stránkách hodně zveřejňují data akcí.]

3 galaxyyy galaxyyy | Web | 17. ledna 2014 v 23:31 | Reagovat

aj ja to poznam a tiez nad tym premyslam, ale vzdy tych ludi ignorujem, ale svoje myslienky odignorovat neviem

s tymi psami suhlasim, nemaju ziadne predsudky a maju ta jednoducho radi :)

o tu knihu by som mala zaujem aj ja!
:D

congrats k znamkam, z matiky dvojka by sa zisla aj mne :D

4 Evil Evil | Web | 18. ledna 2014 v 18:11 | Reagovat

dva mé nejvíc nepřátelský předměty.. dvojku z dějáku jsem dostala jen tehdy, když jsme probírali druhou světovou a holocaust.. jo.. hnus.. ale jediný téma, o který se z dějin zajímám.. ale matika.. hmm.. jo.. taky jsem dostala něco takovýho.. dokonce i jedničku.. párkrát.. ale matika je taková děvka proradná.. posrala mi všechno.. jo.. a debilní pohledy a kecy kolemjdoucích.. na to jsem si dávno zvykla.. dřív mi to vadilo.. ale už se tomu pár let jenom směju.. a těší mě, že i pro takový nuly, jako jsou patnáctiletý zmalovaný pipinky, jsem zajímavá :D

5 Hidasta Hidasta | Web | 22. ledna 2014 v 22:24 | Reagovat

Takový situace už jsem taky párkrát zažila, nic moc teda. Přeju pevný nervy, prostě to ignoruj a moc nad tím nepřemýšlej :D
K těm známkám gratuluju :D a k těm AC taky.. já to normálně nemůžu od nikoho sehnat.. :D A Witcher je skvělá hra, enjoy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama