Enjoy your last day

11. prosince 2013 v 22:23 | Dev |  Úvahy a názory
Vědět, kdy přesně umřete, by bylo určitě zajímavé.

Přemýšlela jsem (to není nikdy dobrý znamení), co by lidé v takových situacích dělali.

Třeba by si ani neuvědomili, že je na tom něco zvláštního, vědět to, a brali by to jako samozřejmou součást života. Teď mají přece taky tolik "schopností", kterým nevěnují pozornost. Ale vaše vlastní smrt…to snad stojí za úvahu, a za to, aby se jí člověk přizpůsobil, ne?

Někteří, ti, se sklony k plánování, by si možná udělali seznam věcí, které kdy chtějí stihnout. Postupně by si odškrtávali jednu položku za druhou, a propadali panice, kdyby něco nešlo podle plánu, a oni by do čtyřiceti nezvládli získat místo šéfa podniku nebo jet na turné po USA se svou kapelou, kterou vlastně ještě ani nestihli založit.

Ti, kterým by zbývalo několik posledních dnů, by si mohli říct, že v těch pár posledních chtějí zkusit všechno, co nestihli za celý život, utratili by jednorázově všechny své peníze, a snažili se to všechno dohnat.

Samozřejmě by pak upadali do deprese z vědomí, že za pár hodin už tu nebudou, a že skoro nic stejně nestíhají.

Děsili by se toho, jak se to stane, nedala by jim ta myšlenka spát, a vlastně celý život by žili jen s imaginárníma hodina před očima, které jim postupně odtikávají jeden den za druhým.

Dalo by se toho dobře zneužít.

Klidně bych mohla za někým přijít, říct, že za dva týdny bude po mě, a ať se ke mě teda chovají hezky, a učitel ať mi nedává testy, abych měla pěkný zbytek života ^^

Mohla bych zajít do banky, vypůjčit si peníze, který bych někde rozházela, a den na to bych klidně umřela, aniž bych je musela splácet.

Nebylo by těžké spáchat jakýkoli trestný čin, kdyby jste věděli, že příští den budete někde nehybně ležet, a nebudou vás za to ani moct zavřít.

Na druhou stranu by jste byli připravení na to, rozloučit se s blízkými, a smířit se se smrtí, záleží na tom, jak by to kdo vzal.

Ale lidé si neuvědomují jednu zásadní věc: i když neví kdy, NĚKDY ano. Někdy taky umřou, a neměli by odkládat všechno na zítřek s tím, že se to stihne. Třeba ne.


Nemusím nad tím ani přemýšlet, abych si byla jistá, že jsem ráda, že lidstvo tuto schopnost znát přesný čas vlastní
smrti nemá. Jsem vděčná, že to nevím, protože můžu dál spokojeně žít v přesvědčení, že pořád mám ještě dost času a možností stihnout hodně věcí.

***

"Duchaplná" úvaha na úvod. Ani nevím, jak mě to vůbec napadlo.

Pokud se někdo dočetl sem, congrats, dostávám se k jádru článku. Totiž k paní Erice Bezdíčkové, která nás před čtrnácti dny navštívila ve škole.

Je to paní, která přežila několik koncentračních táborů včetně Osvětimi, a přišla nám povědět něco o svých "zkušenostech".

Je to vážně rozdíl, dívat se v televizi na dokument o koncentračním táboře, a poslouchat, když vám o něm vypráví někdo, kdo to zažil.

Nejprve popsala, jak je tři dny transportovali ve vlaku pro zvířata, ve kterém se nemohli ani pohnout, do tábora, kde k ní hned po příjezdu přišel Mengele, a okamžitě poslal její matku do plynu. Prý si doteď vyčítá, že ji nedržela pevněji za ruku.

Vylíčila, jak se jejich otec dobrovolně udal a šel prakticky na smrt, proto, aby mohl být s rodinou.

Nejdřív o tom všem mlčela, nic neřekla dokonce ani svým dětem. Až po tom, co se po letech setkala s dalším člověkem, kterému se taktéž podařilo něco podobného přežít. Ten jí připomněl, že když na rozdíl od milionu dalších zůstala naživu, měla by toho využít. A tak od té doby chodí na besedy, poskytuje rozhovory, vydala knížku "Moje dlouhé mlčení", a byl s ní natočený krátký dokument. Je to vážně docela krátké a zajímavé, tak kdyby se někdo chtěl podívat, ať to nemusí hledat :)


Kupodivu prý v současnosti ani necítí averzi vůči Němcům - dokázali se podle ní vyrovnat se svou minulostí, oproti tomu nikdy nedokázala odpustit Slovensku, i když z Žiliny vlastně pochází.

Zapůsobila na mě. Tím, jak vyrovnaně vystupovala, jak hlasitě a zřetelně mluvila, vzhledem k jejímu věku, svými názory, a celkově tím, že vůbec dokáže mluvit o tom, co zažila.

***

Neřekla bych, že se lidstvo vůbec kdy chystá se z válek "poučit".

Je to taková lidská přirozenost. Svým způsobem je lidstvo vlastně hmotným ztělesněním zla, a války tomu odpovídají. Protože když se podíváte kolem sebe, nenarazíte na jediného tvora, který by v takovém množství "pro nic" zabíjel ostatní. Jenom lidi.

(Další kratší "duchaplná" úvaha na konec).

Uhm. Příště třeba přijdu s něčím optimističtějším...víte, co je zajímavý? Že i když na vás něco silně zapůsobí, řeknete si, jak je to šokující a neodpustitelné, stejně na to do pár dnů zase zapomenete a žijete si dál svůj život. Nemyslíte na to, že právě teď někde kamenují muslimku, kvůli tomu, že ji někdo znásilnil, nebo že právě teď někde umírají děti kvůli tomu, že nemají obyčejnou vodu.
A i když se nad tím na okamžik zamyslíte...za chvíli stejně zapomenete.



Dev
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evil Evil | Web | 12. prosince 2013 v 8:29 | Reagovat

a třeba nad druhou světovou a aktuálně nad těma sviněma košiláckýma přemýšlím pořád.. mám to na denním pořádku.. leze mi to na mysl samo.. a ani o to nestojím.. jsem pak vynervovaná a hlavně nasraná.. že s tím zvěrstvem nikdo nic neudělá.. a že je sem vesele pouští.. za pár let tu budou jenom tyhle svině a budeme zpátky ve středověku.. no a já jdu radši spát.. nebo se ještě rozjedu a to bych byla nerada..

2 Evil Evil | Web | 12. prosince 2013 v 8:30 | Reagovat

ale jinak nevím, co by bylo, kdybych věděla, kdy umřu.. prostě by to bylo přirozený.. a nebylo by na tom nic zvláštního.. prostě součást života.. já měla naplánovaný, že to na osmnáctiny tady zapíchnu.. a nějak mi to nevyšlo.. no.. od tý doby neplánuju..

3 Sim Sim | Web | 12. prosince 2013 v 16:53 | Reagovat

Já nevím, kdybych znala přesný datum, kdy zemřu, asi bych nebyla schopná si začít užívat, spíš bych na to pořád myslela a nebyla schopná ničeho, ale to už je asi o lidech a o tom, jak se s čím dokáže kdekdo vyrovnat, jak má silnou psychiku, jak přijme to, co přijde...I když pak už s tim stejně nic neudělá, i když se nejspíš bude snažit něco vymyslet... to bych asi udělala já, ale jak říkám, je to o člověku nejspíš :)
Měli jsme ve škole podobnou přednášku, akorát jsme koukali na film a pak mluvil nějaký postarší pán, který pořád mluvil z cesty, ale co si pamatuju, tak říkal, že schovávali doma před Němcema Židovskou holku, což je taky docela hrdinství vzhledem k tomu, že kdyby jim na to někdo přišel, tak by nám o tom asi  letos nepřednášel...
A je fakt, že ačkoliv slyšíme víc krutější věc, třeba dva dny nad tím přemýšlíme, ale za týden už si skoro ani nevzpomeneme, nad čím jsme to tak urputně přemýšleli a proč...
Ehm, malililinko jsem se rozepsala.. :D a jinak ti děkuji za pochvalu mé povídky, jsem ráda, že se líbila.. :D :)

4 galaxyyy galaxyyy | Web | 12. prosince 2013 v 16:54 | Reagovat

mier neprináša žiadny profit .. preto vojna..

a najviac ma zaujali posledne myslienky o tom, ako na veci rychlo zabudneme .. je to zvlastne

a to, ze by sme vedeli, kedy zomrieme, tiez som nad tym uz uvazovala, svet by bol este vo vacsom zmatku ako je :D
tak trochu mi to pripomina film In Time, neviem ci si ho videla, tam ale ludia vedeli kolko casu im ostava, ale mohli to aj menit

5 Hidasta Hidasta | Web | 12. prosince 2013 v 18:27 | Reagovat

Tak já bych se při tý situaci, kdy bych zjistila, kdy "skončím", asi na místě zbláznila. Nemohla bych s tím žít (no, zase dobrý ironie) ani náhodou. Nevědět sice taky dokáže deptat, ale každý jednou musí... :(

6 Hidasta Hidasta | Web | 12. prosince 2013 v 18:27 | Reagovat

dobrá*

7 Dev Dev | Web | 12. prosince 2013 v 18:38 | Reagovat

[1]: Tak to jsem ráda, že už nic neplánuješ O.o Já nad tím právě taky přemýšlím celkem často...ale zase kdo ne :) Ale aby to někdo řešil, to ne, zůstávají jenom u toho přemýšlení (spíš bych měla říct "zůstáváme"...ehem :))

[3]: Já jsem ráda, když se rozepíšeš, dělej to častěji xD
Takoví lidi by si zasloužili obdiv, a přitom si na ně nikdo ani nevzpomene...na rozdíl od těch, kteří přezpívají něčí písničku, ještě svoje krákání upraví v počítači, a hned je zná celý svět :/

[4]: O tom jsem nikdy neslyšela, ale díky za doporučení :))

[5]: Já taky...ani nevím, jak mě tyhle věci vůbec napadají :DD

8 Sim Sim | Web | 13. prosince 2013 v 15:35 | Reagovat

[7]: Ono ani někdy nemusí bejt přezpívaná... Vem si třeba Gangnam style... na hrdiny se zapomíná a takovýhle magoři, co hopsaj, jako by měli posmrtnou křeč, tomu dává slávu celej svět.. -_- divná to doba.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama