Prosinec 2013

Remaky oblíbených písniček

28. prosince 2013 v 22:25 | Dev
Většinou předělávky moc nemusím, ale uznávám, že v některých případech jsou i pomalu lepší než originály.
Titulek snad nepotřebuje další komentář :)


Den před Vánoci

24. prosince 2013 v 0:56 | Dev |  Fotím
Další várka fotek.

A ano, zcela překvapivě jsem na nich opět já :D (Ale nebojte, stejně na nich většinou není skoro nic vidět).

Kamarádka, za kterou jsem dnes vyrazila, bydlí v poměrně příhodné lokalitě, kam mi hezky navazují spoje autobusů, a když se chceme projít, jednorázově to můžeme vzít kolem zámečku přes park, hřbitov, a vrátit se kolem hřiště (kdo by nemiloval opuštěná dětská hřiště v noci a v zimě :'))

PS:Byla skoro tma, takže kvalita není nic extra. Ale i tak se přiznám, že se mi některé docela líbí, tak proč je sem nedat :)

PPS: Moje vlasy na fotkách nikdy nemají skutečnou barvu. Buďto jsou moc matný a světlý, nebo zase moc neonový a lesklý, čím to, ksakru, je?


PPS: Já se M. vážně pokoušela vyfotit, ale když ona se bránila :D Takže jsem na těch fotkách egoisticky opět jen já samotná.

Pro začátek něco roztomilého a hřejivého: čaj a jídlo :3



*Moje nové obydlí*

*Tuhle mám nejraději. A když se důkladně zadíváte na druhou stranu silnice, můžete už spatřit branku na krchov*

*Tenhle psycho strom vypadá, jako by ho snad někdo před tím hřbitovem schválně vytvaroval. Jinak si nedovedu vysvětlit, že tam tak dokonale ladí O.o*

*Och, tady je mi i trochu vidět čelenka :) A ty větývky jsou moc krásný.*

*prosím POZOR!! První jakž takž ostrá fotka.*

*Na lavičce. Že to tričko vypadá tak dobře dárk a ívl :D*

*Nad něčich hrobečkem*

The end.

Mimochodem, neviděli jste náhodou někdo film Zkrocená hora? Dnes ráno jsem si to stáhla a podívala se na to (protože už jsem dlouho nad žádným filmem jak kretén nebrečela), a potřebuju nějakou spřízněnou duši, která pochopí moji depresi ze závěru (protože jedinej, o kom vím, že to viděl, je moje máti, a s tou to celkem pochopitelně rozebírat nechci :D).

Užijte si Vánoce :)

Emilie Autumn

18. prosince 2013 v 17:59 | Dev |  Zombíkárium
Jednou jsem se u jisté blogující kamarádky domáhala rad ohledně nastavování designu (to jsem ještě neměla pořádnou praxi v technice "pokus-omyl a ono to třeba nějak vyjde").

Dostalo se mi velmi cenné rady: "Musíš být minimalista!".

Fajn. Jsem tedy minimalista.

V jednoduchosti je totiž krása, jak známo. Nechtělo se mi nic moc vymýšlet a tvořit, dokonce tu tentokrát ani nemám žádný nápis jakožto verš z nějaké oblíbené písničky (tedy zamýšlela jsem, ale nakonec jsem ráda, že moje ubohé schopnosti stačily na tohle =.=).

A tak…tu ode dneška budete vídat Emilii.

Nemůžu říct, že by mi jako člověk byla dvakrát sympatická, ale zato miluju její styl, hudbou počínaje, vystoupeními a oblíkáním konče. V tomhle ohledu je vražedně dokonalá ^^

Sobota čtrnáctého

14. prosince 2013 v 16:20 | Dev |  Diary
Hi ^^

Awww, jak mi chybělo to ťukání do klávesnice.

Jelikož se můj notebook před týdnem rozhodl, že nepojede, po dlouhé době jsem si zase připomněla, jaké to je psát propiskou. Je to především hrozně pomalý, než napíšu jednu větu, zapomenu, jak jsem chtěla pokračovat O.o
Pak jsem si konečně zajela do opravny kdesi v části Brna, kde jsem jaktěživ nebyla, zeptala se nějakých dobrých lidí na cestu, a šťastně zjistila, že je jenom cosi s adaptérem, a za pětistovku si můžu pořídit nový.

Zveřejnila jsem rozepsaný článek o paní Bezdíčkové, který už dávno není aktuální, a píšu další neaktuální. Měla jsem ho aspoň zveřejnit včera, aby titulek mohl být "pátek třináctého".
I když pátky třináctého jsou stejně zbytečně přeceňované, nikdy se nic zajímavého nestane. Minimálně mě ne ^^

Minulou sobotu v našem ústavu proběhl Den otevřených dveří. Bylo to vážně docela vtipný, jak se všichni tvářili, že je to nejlepší škola na světě, a že rodiče nemůžou udělat líp, než poslat svoje ratolesti k nám (v pondělí už samozřejmě všichni zase svorně na všechno nadávali).

Haha.

Chudáci děti. Neví, co je čeká.

Když už jsem se rozhodla v sobotu opustit teplo své postele tak brzo ráno, řekla jsem si, že bych mohla zajet do města podívat se po dárcích (a taky proto, abych měla výmluvu, proč odejít z té školy). Snad poprvé v historii se mi podařilo nakoupit jednorázově 14 dárků během tří hodin O.o Jo, jsou to jenom takový blbosti, ale vážně se mi líbí, mám chuť si aspoň půlku z nich nechat :D

Musím se k něčemu přiznat.

Jsem sobecký člověk, kterému nestačí, že ostatním koupí levné dárky, ale ještě k tomu koupí levné dárky, které vypadají dražší, než jsou (ale vy byste nechali někde ležet krásné baňky zlevněné ze stovky na dvacet korun? :D)

Nejkrásnější dar jsem egoisticky dala sobě.


Kvality fotky si nevšímejte ^^ Mám divnou tendenci si z nudy fotit nejrůznější věci. I když je to třeba jenom na mobil.

Mám finanční krizi, ale já si ho musela koupit :')

Pak jsem taky zjistila jednu velmi zajímavou věc.

A sice, že v Bravíčku občas mají plakáty nějakých skupin, které poslouchám, takže jsme se s kamarádkou po škole vydaly do knihovny, abychom prohrabaly kvanta Top dívky, Popcornu a nevím, čeho ještě, čímž jsme zabily dobrou hodinu, ale aspoň jsem bohatší o jedny K popery, TH, BVB, a pár dalších.

Ani jednu z nich nijak aktivně neposlouchám, ale jsem na plakáty jednoduše úchylná, nemám ráda holý zdi :D

Chvíli jsme přemýšlely, jak plakáty co nejlépe propašovat z knihovny. Nakonec jsem si řekla, že si jednoduše vypůjčím ty časopisy, a vypreparuju je až v pohodlí domova.

Když jsem je vracela, knihovník se zasmál, a zeptal se, jak se mi to líbilo >.<

Asi byl překvapený, že se vůbec našel někdo, kdo si to za tu dobu, co to tam mají, půjčil.

Na večer jsem pak zašla ještě ke kamarádce, která mě obohatila ještě o jeden s Death note a Adamem Lambertem. Hlavně ten se u mě bude určitě moc hezky vyjímat, no.

Mimochodem, vyfotila jsem naši kočku, když spí. Je tak roztomilá, jak jí leze ten zub :')

Enjoy your last day

11. prosince 2013 v 22:23 | Dev |  Úvahy a názory
Vědět, kdy přesně umřete, by bylo určitě zajímavé.

Přemýšlela jsem (to není nikdy dobrý znamení), co by lidé v takových situacích dělali.

Třeba by si ani neuvědomili, že je na tom něco zvláštního, vědět to, a brali by to jako samozřejmou součást života. Teď mají přece taky tolik "schopností", kterým nevěnují pozornost. Ale vaše vlastní smrt…to snad stojí za úvahu, a za to, aby se jí člověk přizpůsobil, ne?

Někteří, ti, se sklony k plánování, by si možná udělali seznam věcí, které kdy chtějí stihnout. Postupně by si odškrtávali jednu položku za druhou, a propadali panice, kdyby něco nešlo podle plánu, a oni by do čtyřiceti nezvládli získat místo šéfa podniku nebo jet na turné po USA se svou kapelou, kterou vlastně ještě ani nestihli založit.

Ti, kterým by zbývalo několik posledních dnů, by si mohli říct, že v těch pár posledních chtějí zkusit všechno, co nestihli za celý život, utratili by jednorázově všechny své peníze, a snažili se to všechno dohnat.

Samozřejmě by pak upadali do deprese z vědomí, že za pár hodin už tu nebudou, a že skoro nic stejně nestíhají.

Děsili by se toho, jak se to stane, nedala by jim ta myšlenka spát, a vlastně celý život by žili jen s imaginárníma hodina před očima, které jim postupně odtikávají jeden den za druhým.

Dalo by se toho dobře zneužít.

Klidně bych mohla za někým přijít, říct, že za dva týdny bude po mě, a ať se ke mě teda chovají hezky, a učitel ať mi nedává testy, abych měla pěkný zbytek života ^^

Mohla bych zajít do banky, vypůjčit si peníze, který bych někde rozházela, a den na to bych klidně umřela, aniž bych je musela splácet.

Nebylo by těžké spáchat jakýkoli trestný čin, kdyby jste věděli, že příští den budete někde nehybně ležet, a nebudou vás za to ani moct zavřít.

Na druhou stranu by jste byli připravení na to, rozloučit se s blízkými, a smířit se se smrtí, záleží na tom, jak by to kdo vzal.

Ale lidé si neuvědomují jednu zásadní věc: i když neví kdy, NĚKDY ano. Někdy taky umřou, a neměli by odkládat všechno na zítřek s tím, že se to stihne. Třeba ne.


Nemusím nad tím ani přemýšlet, abych si byla jistá, že jsem ráda, že lidstvo tuto schopnost znát přesný čas vlastní
smrti nemá. Jsem vděčná, že to nevím, protože můžu dál spokojeně žít v přesvědčení, že pořád mám ještě dost času a možností stihnout hodně věcí.

***

"Duchaplná" úvaha na úvod. Ani nevím, jak mě to vůbec napadlo.

Pokud se někdo dočetl sem, congrats, dostávám se k jádru článku. Totiž k paní Erice Bezdíčkové, která nás před čtrnácti dny navštívila ve škole.

Je to paní, která přežila několik koncentračních táborů včetně Osvětimi, a přišla nám povědět něco o svých "zkušenostech".

Je to vážně rozdíl, dívat se v televizi na dokument o koncentračním táboře, a poslouchat, když vám o něm vypráví někdo, kdo to zažil.

Nejprve popsala, jak je tři dny transportovali ve vlaku pro zvířata, ve kterém se nemohli ani pohnout, do tábora, kde k ní hned po příjezdu přišel Mengele, a okamžitě poslal její matku do plynu. Prý si doteď vyčítá, že ji nedržela pevněji za ruku.

Vylíčila, jak se jejich otec dobrovolně udal a šel prakticky na smrt, proto, aby mohl být s rodinou.

Nejdřív o tom všem mlčela, nic neřekla dokonce ani svým dětem. Až po tom, co se po letech setkala s dalším člověkem, kterému se taktéž podařilo něco podobného přežít. Ten jí připomněl, že když na rozdíl od milionu dalších zůstala naživu, měla by toho využít. A tak od té doby chodí na besedy, poskytuje rozhovory, vydala knížku "Moje dlouhé mlčení", a byl s ní natočený krátký dokument. Je to vážně docela krátké a zajímavé, tak kdyby se někdo chtěl podívat, ať to nemusí hledat :)


Kupodivu prý v současnosti ani necítí averzi vůči Němcům - dokázali se podle ní vyrovnat se svou minulostí, oproti tomu nikdy nedokázala odpustit Slovensku, i když z Žiliny vlastně pochází.

Zapůsobila na mě. Tím, jak vyrovnaně vystupovala, jak hlasitě a zřetelně mluvila, vzhledem k jejímu věku, svými názory, a celkově tím, že vůbec dokáže mluvit o tom, co zažila.

***

Neřekla bych, že se lidstvo vůbec kdy chystá se z válek "poučit".

Je to taková lidská přirozenost. Svým způsobem je lidstvo vlastně hmotným ztělesněním zla, a války tomu odpovídají. Protože když se podíváte kolem sebe, nenarazíte na jediného tvora, který by v takovém množství "pro nic" zabíjel ostatní. Jenom lidi.

(Další kratší "duchaplná" úvaha na konec).

Uhm. Příště třeba přijdu s něčím optimističtějším...víte, co je zajímavý? Že i když na vás něco silně zapůsobí, řeknete si, jak je to šokující a neodpustitelné, stejně na to do pár dnů zase zapomenete a žijete si dál svůj život. Nemyslíte na to, že právě teď někde kamenují muslimku, kvůli tomu, že ji někdo znásilnil, nebo že právě teď někde umírají děti kvůli tomu, že nemají obyčejnou vodu.
A i když se nad tím na okamžik zamyslíte...za chvíli stejně zapomenete.



Dev